Pondělí - doktoři (7.8.2010)

Pondělí

Opět jsem se moc nevyspal. Ráno jsem absolvoval přednášku ze "software security" - učí ji mladá Norka s výbornou angličtinou. Zdá se, že to bude užitečný (ale pro mě ne zcela zajímavý) předmět. Po přednášce jsem u PC zjistil, kam a jak za doktorem. NTNU má svoje zdravotnické centrum. Zašel jsem tam a na recepci se nechal vyslechnout. Objednali mě na čtvrtek dopoledne. Mé naléhání, jestli by to nešlo dřív vůbec nepomohlo. Čtvrtek mi přišel příliš daleko a chtěl jsem svůj problém (s únavou a slabostí) řešit hned. Na "student service" (služba pro studenty, poradí, pomůžou) jsem se doptal a dostal jsem radu, že mám zkusit místní nemocnici. Došlapal jsem tam. Je to velký komplex mnoha budov. Nevěděl jsem, kde začít, tak jsem se ptal lidí. Nějaké studentky mi ukázaly mapu komplexu - byly na ní vyznačené informace. Došel jsem tam, vysvětlil svůj problém a dostal jsem radu, že mám jít na "emergency" - tedy pohotovost.

na pozadí hlavní budova kampusu Gløshaugen

Ujišťoval jsem se, zda je právě pohotovost správné místo, kam jít - jestli nemám raději navštívit praktického lékaře. Ano, byl jsem ujišťěn jít tam. Na pohotovosti si mě sestra zavedla do systému, ale když vyslechla mé problémy, tak mi sdělila, že pohotovost není pro takové případy. Zkusila někam zavolat a hovořila s někým asi dvě minuty. Pak mi řekla, že na mě doktoři nemají čas a že bych měl počkat do čtvrtka. Prý to je naprosto běžné se takto cítit. Už jsem neměl více síly bojovat a tak jsem se smířil s tím, že doktora uvidím ve čtvrtek. Zpět jsem to vzal jinou cestou a udělal alespoň pár fotek.

Odpoledne jsem navštívil ještě přednášku z linárních metod - nic zvláštního. Večer jsem vyřešil úkol do téhož předmětu a šel jsem přibližně v sedm hodin spát.

Víkend (28.-29.8.2010)

Sobota

Spal jsem docela špatně - v noci jsem nemohl usnout a otáčel jsem se. Ráno bych ještě spal, ale měl jsem svůj typický pocit, že už neusnu. Po vydatné snídani jsem relaxoval. Pak jsem šel do Gløshaugenu k PC - komunikovat s drahými (rodina) a milovanými (Peťa). Odpoledne jsme se šli ze zvědavosti podívat na trénink "turn" - gymnastika. Já, Štěpán a Mandy. Nevěděli jsme, co čekat, a tak jsme to prostě zkusili. Mimo to, že jsme přišli ve špatný čas, protože v tento den byl trénink výjimečně posunut, jsme byli obeznámeni s tím, že to nejspíš nebude pro nás. Chtěli jsme si jen zablbnout na gymnastickém nářadí. Nakonec jsme na impuls Mandy vlezli do jedné prázdné tělocvičny - a vyblbnuli jsme se tam. Byly tam kruhy, žíněnky, lano, žebřiny. Ukázali jsme si vzájemně různé blbosti a kousky. Pak opět na moment k PC, zpět na kolej, udělat si jídlo a zkusit se dospat. Z tohoto dne nemám žádné fotky - a proto je tu jen tenhle kousek textu :).

Neděle

Zase jsem nespal dobře. Stejný příběh jako v sobotu. Rychle jsem se nasnídal a spěchal na sraz - byli jsme domluvení na pěší výlet na jih od Trondheimu. Už na začátku jsem se necítil úplně fit. Nakonec nebyl výlet v sedmi lidech vůbec špatný. Bylo srandovní sledovat nerozhodnost holek nad mapou. Nechali jsme rozhodování kam jít na nich. Všechna čest, žádný problém s tím nebyl. Přes všechnu nerozhodnost jsme došli přesně tam, kam jsme chtěli. Jen to chtělo občas vykročit. Během výletu a i potom jsem cítil neobvyklou únavu - vyčerpání. Věděl jsem, že něco není v pořádku, protože to se mi téměř vůbec nestává.

Zpět na koleji jsem si udělal jídlo - těstoviny, zeleninu a tuňáka. A pak jsem šel spát. Večer jsem, snad, ještě něco podnikl - ale to už si nemůžu vzpomenout, co. Byl jsem rozhodnutý další den navštívit doktora.

Fotky: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Nedelni_hike_k_jezerum/
http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Nedele,_pondeli_-_hike_a_mesto/
Pondělí: přednáška, objednání doktora

Pátek - škola (27.8.2010)

Hned ráno bylo vidět, že je krásné počasí a tak jsem přemýšlel, že je potřeba trávit hodně času venku, dokud je to možné. Preventivně jsem vzal frisbee. Byla spousta věcí, které bylo potřeba zařídit. Zjišťovat placení nájmu, zařizovat jiné věci, zorientovat se ve městě. Fakturu na bydlení mi ještě nevystavili. Divné. Nosím s sebou papír, na kterém mám úkoly napsané. Po krátké zastávce u PC jsem spěchal jsem na přednášku z numerické matematiky. Zdá se, že se jedná o užitečný předmět, zvlášť pro různé výpočetní modelace (a taky pro fyziky). Přednášející (Ellena) je Norka, výslovnost má poněkud lámanou, ale rozumět není problém. Ke konci začala být přednáška trochu špatně stravitelná - derivování matic nám nepřišlo úplně přirozené.

Po přednášce jsme využili možností a šli si zaházet frisbee na trávu před hlavní budovu kampusu. Připojil se k nám (ke mně a Štěpánovi) Pascal a tak jsme zkusili vyfotit nějaké fotky. Na to jsem šel opět k PC - psát blog a prohlédnout, zpracovat a vybrat nové fotky. Potom už jen zpět do Moholtu, dát si jídlo a zase na chvíli ven, opět si zaházet frisbee. Tentokrát se ke mně a Štěpánovi připojila Mandy - Němka, erasmačka. Šli jsme směrem k druhému velkému kampusu NTNU - k Dragvollu, abychom se podívali, jestli se náhodou nenajdeme někoho, kdo by hrál volejbal - nikdo na hřišti nebyl a tak jsme zpět přes Moholt (kde jsme nabrali Sandru - taky Němka, erasmačka) šli k místní pevnosti - tedy do parku, který leží hned vedle ní. To je tam, kde se odehrává trénink rugby.

Cestou zpět jsme si prohlédli sklep s pračkama a pak jsme se rozešli do svých pokojů. Relaxoval jsem a poslouchal hudbu a šel jsem spát.

Relevantní album: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Ctvrtek,_Patek/
Víkend: relax a pěší výlet

Čtvrtek - sportovní den

Tento den byl opět docela běžný - dopoledne jsme navštívili školu, počítačovou místnost. Tentokrát jsme měli první přednášku z numerické matematiky. Všechno se dalo dobře stíhat, neměl jsem problém. Vypadá to na hodně zajímavý předmět. Užitečný. Spíš ale ve fyzice, než v informatice. Ale člověk nikdy neví.

Park, kde se konají tréninky rugby.

Důležitým (záchytným) bodem dne pro mě byl večerní program. Na stránkách sportovní organizace přidružené k univerzitě (ntnui.no) jsem objevil rugby. Dorazil jsem na určené místo v určený čas - popravdě trochu brzo, a tak jsem netrpělivě vyčkával. Záhy ale dorazili první rugbisté. Pokud nevíte, co rugby je, podívejte se na zajímavé video - výběr z turnaje Six Nations, 2010. A nemusíte se bát, zdaleka se nejedná o tak brutální sport, jak to může vypadat.

Trénink se mi zamlouval - a hra obecně také. Kombinuje několik dovedností a potřebu různých tělesných kvalit - je třeba být vytrvalým běžcem (kardio-vaskulární systém), ale také dokázat v pár momentech zabrat a zastavit útočníka (maximální síla). A taky obratnost a zručnost.

Trénink mi dal zabrat a neoddiskutovatelně jsem si zasloužil dobrou večeři. Měl jsem opět lososa se zeleninou a brambory. Nakonec už jen zasloužený odpočinek.

Pátek: těžká přednáška a relax

Středa - škola, sport.

Další běžný den studenta. Nějaké ty přednášky a tak podobně. Nechali nás, abychom se zamysleli (a zkusili vzpomenout/vymyslet) nad nějakými definicemi v matematice - podařilo se. Měl jsem radost. Nějaký čas jsem opět trávil u počítače - je potřeba komunikovat s drahými a milovanými, a taky zpracovat a prohlédnout fotky.

Hlavním bodem tohoto dne (pro mě) bylo lezení nedaleko pláže Korsvika - kousek za městem. Z Moholtu jsem tam šlapal pěšky, což zabralo docela dlouhou dobu, ale za výsledek to stálo. Převislá skála u moře, zajímavé lezení. Nevadilo tedy ani mírné mrholení během dne. Kámen byl suchý a lézt se dalo. Vytáhl jsem (klasický způsob, na prvním konci lana) cestu úplně nalevo. Už v první třetině cesty nahoru byly moje ruce unavené, ale dobojoval jsem.

Lezli jsme s Pascalem, Thomasem a dalšími dvěma Němci, jejichž jména si nepamatuju. Právě ti měli k dispozici lano. Sedák a lezečky jsem měl půjčené od Pascala. Trochu jsem boulderoval (lezení nízko nad zemí bez lana) a pak jsem si stejnou cestu vylezl stylem "top rope" - tedy s lanem protaženým přes vrchní jistící bod (bez rizika).

Zpět do Moholtu jsem už (naštěstí?) šlapat nemusel, Thomas mě zavezl autem. Na večer jsem byl pozvaný na večeři k Pascalovi - uvařil "älplermakkaroni" - zapečené těstoviny se sýrem, šunkou, cibulí a smetanou. A k tomu všemu se má podávat jablečný jam. Výborné. Jedná se prý o tradiční švýcarské jídlo. Když jsem se ptal, kde jsou brambory, Pascal se přiznal, že na ně zapomněl:). Ano, ve Švýcarsku se brambory hodně jí. Zpět na pokoj jsem se vrátil dost pozdě a nezbývalo, než jít spát. A další den vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím:).

Čtvrtek: sport, sport a sport
foto: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Streda/

Začátek prvního školního týdne - pondělí, úterý.

Pondělí

Tak nám začal týden a s ním i škola. Podle rozvrhu a s mnoha zmatky jsme našli místnost, kde se měla odehrát naše první přednáška. Jednalo se o předmět "lineární metody". Byl jsem velice potěšen, že přednášející je Brit! Angličtina byla tedy perfektní. Dokonce na nás zkoušel jazykové vtipy, a když nikdo nechápal, vysvětlil je. Hodně nás překvapilo, že šel na všechno dost pomalu - a taky nepřesně. Na to, že se má jednat o magisterský kurz nám připadá, jako odlehčené základy matematiky, které jsme měli v prvním semestru na bakalářském studiu. Ale snad se necháme (mile) překvapit.

Další přednáška z programu - "software security" se nekonala. Nevíme proč. Asi prostě první týden nebyla přednáška. Místo toho jsme se dále socializovali s ostatními. Večer na koleji jsem se bavil se spolubydlícíma. Zatím pouze dvěma. Jeden ze čtyř pokojů je stále prádzný. Chvíli jsem si četl a pak jsem šel spát.

Úterý

Dnes nás čekala další přednáška z linárních metod. Předměty se tady zdají být intenzívnější - mají dvě přednášky týdně a jedno cvičení. Ale taky za ně člověk obdrží 7,5 kreditů. Přednáška pokračovala ve stejném duchu - nebylo nic, co by nás překvapilo. Pořád čekáme, kdy se obtížnost zvedne. Těším se, až dostaneme první úkoly - už příští týden. Po přednášce jsem se vrátil na kolej do Moholtu (jednoduchý místopis Trondheimu zvládnem někdy příště) a uvařil si jídlo.


Večer jsme se zúčastnili programu informatické komunity. Zařídili pro své členy "pivní školu" - návštěvu místního pivovaru Dahls. Tam měl pan sládek připravenou výtečnou přednášku o historii a vaření piva - ale norsky. Dostali jsme ale pivo, tak nám to tolik nevadilo. Ale došlo i na zajímavější věci - měli jsme možnost ochutnat ječmen. Dostali jsme čtyři různé varianty - spálený na barvu, pražený s karamelovou příchutí a další dva vzorky. Potom poslali i chmel, ale ten chutnat neradili, neboť je prý příšerně hořký a hořká pachuť prý v ústech zůstane po několik dní. Ochutnal jsem a tak hrozné to nebylo. Už večer jsem žádnou hořkost necítil. Už ale chápu, z čeho je pivo hořké.

Když se mluvilo o množství zkonzumovaného piva, nebyla jiná možnost, než aby byla otočena pozornost na nás. Ukázali graf (napravo) za jednotlivé země. No samozřejmě, že máme prvenství. Vypijeme průměrně třikrát více piva, než Norové. Ještě že se nás ale neptali, jak nám jejich pivo chutná. Moc potěšeni nejsme (a to nejen cenami :)).

Dále: středa - přednášky se nekonají, sport ano
čtvrtek - škola tentokrát ano, sport neumírá (rugby)

Neděle - sportovní den

Opět jsem spal déle - mám pořád ještě deficit. Naplánovali jsme si výlet. No naplánovali, prostě jsme vyšli směrem k lesům a kopcům. Mapu máme zatím jen obyčejnou bez dobrého měřítka či vrstevnic. Cestičky lesem na ní nejsou ani náhodou. Šli jsme tentokrát se Štěpánem a Alicí - a byla to úleva projít se lesem pro změnu (oproti čtvrtku) téměř o samotě. Čekal jsem, že budu přírodou trošku více unešen, ale tentokrát mi přišla poměrně obyčejná. Ale nedostali jsme se do míst, kde byla nakreslena jezera, takže se ještě uvidí.

Po cestě jsme viděli hodně malin - a výborných! A taky sběrače. Norové zřejmě občas vyběhnou do lesa s plastovou miskou a nasbírají si pár plodů lesa. Ochutnali jsme taky borůvky, ale po malinách mi moc nechutnaly. Asi to bude tím, že maliny byly opravdu výjimečné. Protože jsme po chvíli bloudění lesem došli opět na známé místo, výlet jsme oficiálně ukončili (o pár hodin dříve, než jsme jinak plánovali) a vydali se zpět. Nebe se zatáhlo a déšť nám alespoň zmírnil pocit, že jsme sami sebe odbyli. Dostal jsem radu, že bych měl zkusit mraženou pizzu - stála jen 20NOK (norské koruny). No a jíst se to dalo. Později jsem však zjistil, že může být lépe (viz zápis z pondělí).

Později odpoledne jsme se vydali opět zasednout k počítačům. Zabývali jsme se opět obvyklými (a příjemnými!) věcmi. Potom mi přišla výzva od Thomase (němec), abych se přidal na boulder (lezení nízko a bez lana). Neváhal jsem. Zaplatil jsem semestrální poplatek za členství ve sportovním klubu a náramně jsem si boulderování užil! Co ale následovalo se dá těžce vysvětlit. Dohodli jsme se, že půjdeme ještě na lehký jogging (běhání). Běželi jsme snad i místy, kde jsme dříve dnes chodili. A to jsem opravdu dostal do těla. Vedl nás Pascal - sportovec, který dřív reprezentoval v běhu do kopce. Na pokoj jsem se dostal absolutně bez energie, ale spokojený. Krásný pocit.

Více o sportu, sportovním klubu (NTNUI) a norech jako sportovcích snad napíšu později!

Pascal nám ukazuje, jak se leze ve Švýcarsku.

Pondělí: samostatně uvařený oběd, možnosti stravování a škola!

Foto: rajče:)