Začátek prvního školního týdne - pondělí, úterý.

Pondělí

Tak nám začal týden a s ním i škola. Podle rozvrhu a s mnoha zmatky jsme našli místnost, kde se měla odehrát naše první přednáška. Jednalo se o předmět "lineární metody". Byl jsem velice potěšen, že přednášející je Brit! Angličtina byla tedy perfektní. Dokonce na nás zkoušel jazykové vtipy, a když nikdo nechápal, vysvětlil je. Hodně nás překvapilo, že šel na všechno dost pomalu - a taky nepřesně. Na to, že se má jednat o magisterský kurz nám připadá, jako odlehčené základy matematiky, které jsme měli v prvním semestru na bakalářském studiu. Ale snad se necháme (mile) překvapit.

Další přednáška z programu - "software security" se nekonala. Nevíme proč. Asi prostě první týden nebyla přednáška. Místo toho jsme se dále socializovali s ostatními. Večer na koleji jsem se bavil se spolubydlícíma. Zatím pouze dvěma. Jeden ze čtyř pokojů je stále prádzný. Chvíli jsem si četl a pak jsem šel spát.

Úterý

Dnes nás čekala další přednáška z linárních metod. Předměty se tady zdají být intenzívnější - mají dvě přednášky týdně a jedno cvičení. Ale taky za ně člověk obdrží 7,5 kreditů. Přednáška pokračovala ve stejném duchu - nebylo nic, co by nás překvapilo. Pořád čekáme, kdy se obtížnost zvedne. Těším se, až dostaneme první úkoly - už příští týden. Po přednášce jsem se vrátil na kolej do Moholtu (jednoduchý místopis Trondheimu zvládnem někdy příště) a uvařil si jídlo.


Večer jsme se zúčastnili programu informatické komunity. Zařídili pro své členy "pivní školu" - návštěvu místního pivovaru Dahls. Tam měl pan sládek připravenou výtečnou přednášku o historii a vaření piva - ale norsky. Dostali jsme ale pivo, tak nám to tolik nevadilo. Ale došlo i na zajímavější věci - měli jsme možnost ochutnat ječmen. Dostali jsme čtyři různé varianty - spálený na barvu, pražený s karamelovou příchutí a další dva vzorky. Potom poslali i chmel, ale ten chutnat neradili, neboť je prý příšerně hořký a hořká pachuť prý v ústech zůstane po několik dní. Ochutnal jsem a tak hrozné to nebylo. Už večer jsem žádnou hořkost necítil. Už ale chápu, z čeho je pivo hořké.

Když se mluvilo o množství zkonzumovaného piva, nebyla jiná možnost, než aby byla otočena pozornost na nás. Ukázali graf (napravo) za jednotlivé země. No samozřejmě, že máme prvenství. Vypijeme průměrně třikrát více piva, než Norové. Ještě že se nás ale neptali, jak nám jejich pivo chutná. Moc potěšeni nejsme (a to nejen cenami :)).

Dále: středa - přednášky se nekonají, sport ano
čtvrtek - škola tentokrát ano, sport neumírá (rugby)

Neděle - sportovní den

Opět jsem spal déle - mám pořád ještě deficit. Naplánovali jsme si výlet. No naplánovali, prostě jsme vyšli směrem k lesům a kopcům. Mapu máme zatím jen obyčejnou bez dobrého měřítka či vrstevnic. Cestičky lesem na ní nejsou ani náhodou. Šli jsme tentokrát se Štěpánem a Alicí - a byla to úleva projít se lesem pro změnu (oproti čtvrtku) téměř o samotě. Čekal jsem, že budu přírodou trošku více unešen, ale tentokrát mi přišla poměrně obyčejná. Ale nedostali jsme se do míst, kde byla nakreslena jezera, takže se ještě uvidí.

Po cestě jsme viděli hodně malin - a výborných! A taky sběrače. Norové zřejmě občas vyběhnou do lesa s plastovou miskou a nasbírají si pár plodů lesa. Ochutnali jsme taky borůvky, ale po malinách mi moc nechutnaly. Asi to bude tím, že maliny byly opravdu výjimečné. Protože jsme po chvíli bloudění lesem došli opět na známé místo, výlet jsme oficiálně ukončili (o pár hodin dříve, než jsme jinak plánovali) a vydali se zpět. Nebe se zatáhlo a déšť nám alespoň zmírnil pocit, že jsme sami sebe odbyli. Dostal jsem radu, že bych měl zkusit mraženou pizzu - stála jen 20NOK (norské koruny). No a jíst se to dalo. Později jsem však zjistil, že může být lépe (viz zápis z pondělí).

Později odpoledne jsme se vydali opět zasednout k počítačům. Zabývali jsme se opět obvyklými (a příjemnými!) věcmi. Potom mi přišla výzva od Thomase (němec), abych se přidal na boulder (lezení nízko a bez lana). Neváhal jsem. Zaplatil jsem semestrální poplatek za členství ve sportovním klubu a náramně jsem si boulderování užil! Co ale následovalo se dá těžce vysvětlit. Dohodli jsme se, že půjdeme ještě na lehký jogging (běhání). Běželi jsme snad i místy, kde jsme dříve dnes chodili. A to jsem opravdu dostal do těla. Vedl nás Pascal - sportovec, který dřív reprezentoval v běhu do kopce. Na pokoj jsem se dostal absolutně bez energie, ale spokojený. Krásný pocit.

Více o sportu, sportovním klubu (NTNUI) a norech jako sportovcích snad napíšu později!

Pascal nám ukazuje, jak se leze ve Švýcarsku.

Pondělí: samostatně uvařený oběd, možnosti stravování a škola!

Foto: rajče:)

Sobota - poznávací výlet autobusem

Ráno jsem si trochu přispal. Pak jsem se musel rychle vzbudit a všechno se zase roztočilo. Spěchal jsem do kampusu, abych napsal zápis do blogu (zkratka z web log), odpověděl na poštu, zjistil důležité informace - kdy a kde začínají přednášky, co vše je ještě potřeba zařídit. Taky jsem prohlížel a nahrával nové fotky. Potkal jsem se tady se Štěpánem. Zanedlouho jsme museli spěchat zpět ke kolejím, kde jsme na parkovišti spolu s dalšími desítkami (či snad sty?) studentů čekali na autobusy. Do prvních pěti jsme se nevlezli, ale byli jsme ujištěni, že přijedou další. Ano, řekněme tedy s dalšími "sty studentů". Když jsme se zálohy nakonec dočkali, byl jsem překvapen, že jsme přesně obsadili všechna místa do jednoho. Nikdo nestál, žádné sedačky nebyly prázdné. Náhoda?

Pouze ilustrativní foto:) (je z neděle).

V autobuse na nás čekala průvodkyně v červeném kroji. Barvy jsou tady vůbec zvláštní. Byli jsme seznámeni s faktem, že bílá barva (domu) bývala výsadou bohatých. Chudí měli domy naopak natřené červeně. To bylo prý následkem toho, že je zde mnoho železa v půdě. Na jednom místě mezi kolejí a kampusem je vidět výtok pramínku a půda je kolem zbarvená do červena. Každopádně průvodkyně na nás sypala tuny informací o budovách, historii, lidech. Dost mě to unavilo a tak jsem ocenil zastávku na místě s pěkným výhledem na Trondheim a fjord (to je ta mořská zátoka ;)). Ani déšť mi požitek nepřekazil.

Autobus nás vyklopil u "Trøndelag Folkemuseum". My bychom to nazvali skanzen. Jednalo se o otevřené prostranství se starými budovami, přestěhovaných z různých okolních městeček, vesnic, ale i z centra Trondheimu. Budovy byly uspořádané do shluků a u každého hloučku na nás čekala průvodkyně s připraveným projevem. Dozvěděli jsme se tak spoustu zajímavých a spíše překvapivých faktů. Svatba u bohatých lidí prý trvala až týden. Dům měli vyzdobený lépe než kostel - viz fotka. Viděli jsme místnost věnovanou lyžování, zubařovu ordinaci, ale taky zvláštní a nezvyklé domky.

Kostely (viděli jsme dva) byly jednoduché, temné, strašidelné. Ve středověkém se kázalo latinsky, v zimě v něm mrzlo a lidi stáli namačkaní na sebe. Novější, protestantský měl nepohodlné lavice a mše prý mohly trvat až 6 hodin, a tak mezi lavicemi chodil hlídač a do spících šťouchal holí. Taky si, prosím, povšimněte trávy na střechách - k tomu však zatím více říct nemůžu. Budu to muset od domorodců zjistit.

Na rozdíl od ostatních jsme šli od skanzenu zpět pěšky. Rádi chodíme. Připojil se k nám další čech. Nevím, jestli je přitahujeme, ale už jsme jich tady pár potkali. Nevyhledáváme, ale nebráníme se. Stejně se většinou bavíme anglicky. K tomu jsme taky byli vyzváni děkanem na začátku orientačního týdne. Říkal, že to usnadňuje ostatním vložit se do diskuze, a že jsme sem nejspíš přijeli, abychom potkali i cizí lidi. A má rozhodně pravdu. Doteď jsem se bavil s nory, řeky, němci, švýcary, islanďanem, rakušáky, skotem, španěli, američankou, srby, australanem. Nejmenovaní prominou. V centru jsme na moment navštívili McDonald's - ze zvědavosti - a dali si cheeseburger za 10NOK. Zdá se, že fastfood je jedna z levných možností stravování. Ale počkejte, o tom ještě něco napíšu. Večer jsem zase zasedl k PC a dopsal jsem blog, zpracoval nové fotky, komunikoval s milovanými:). A těšil se na další zážitky.

Neděle: malý pěší výlet (tentokrát už samostatný) a sport odpoledne a večer


Odpovídající album fotek: foto na rajčeti

Pátek - konečně déšť

Do pátku bylo naprosto krásně. Svítilo slunce a bylo teplo. Norové nás varovali, že si nemáme zvykat, neboť se počasí určitě zhorší. Když mluvili o současném počasí, použili slovo extraordinary. Jejich nejhorší scénáře se v pátek nepotvrdily, ale konečně jsme viděli déšť. A potom zase slunce. A zase déšť. Stavy počasí se střídaly velice rychle. Z kolejního městečka nás autobusy dovezly k začátku našeho výletu - procházky kolem fjordu. Opět jsme šli v několika stech lidech - naštěstí už ne s tolika přestávkami.

Celkem jsme našlapali asi jen 5 kilometrů, než jsme se dostali zpět k městu. Jak jsem zmínil, déšť střídalo slunce a už jen intenzita samotného deště se měnila po minutách. Konečně jsem ale použil svoji novou membránovou bundu. Ano, bude se hodit. Na konci výletu nás čekala přestávka na oběd. A některé z nás taky odměna v podobě malého lehkého lezení.

Večer mi zbylo trochu volného času. Masivní uvítací párty jsem se účastnit nešel a tak jsem měl chvíli času na sebe. Obul jsem tenisky a šel jsem běžmo prozkoumat okolí. Hodně lidí tu o sebe dbá a na ulici člověk potká hodně kondičních běžců. Nakonec jsem ještě vyrazil ven s fotoaparátem - učit se a testovat.

No a protože nezaměstnaná mysl začne bloudit různými směry, popadl mě i trochu smutek. Zavzpomínal jsem na "poslední střepy českého štěstí". A zvlášť na jednu osobu - Petru. S ní jsem před odletem zažil krásný týden a bylo velice těžké odletět. Posílám tisíce pozdravů! Chybíš mi! *KISS*

Vzpomínková fotka z Beskyd - Radhošť

Příště: odpočinková sobota, vyhlídkový výlet autobusem a pár fotek lidového muzea. A ano, opět trochu pršelo.

Výlety, další barbecue

Středa

Ve středu nás čekaly další události a tak bylo potřeba vstát, dát se dohromady, nasnídat a vyrazit. V tento den jsem strávil hodně času u PC komunikací, zpracováním fotek a psaním zápisů. A stejně pořád nestíhám.



Taky jsem se účastnil dalších informačních schůzek. Jak to asi vypadá, když je několik set studentů nahnaných do jedné místnosti je vidět na další fotce.

Později během dne byl pro nás připraven "teambuilding" z informatické komunity. Tam byli všichni nováčci (rozuměj prváci a mezinárodní studenti) rozděleni do týmů, ve kterých soutěžili v disciplínách, které vyžadovaly týmového ducha a myšlení. K našemu překvapení se náš (mezinárodní) tým dostal na celkové druhé místo! Příště jim to nandáme:).

Čtvrtek

Uděláme si odbočku k počasí. V Trondheimu je prý "špatné" počasí. Prý má hodně pršet a být zataženo. Do čtvrtka bylo naprosto krásně a slunečno. Z některých fotek je to patrné. Norové nám říkali, že je to výjimečný stav. A myslím, že jsme si ho perfektně užili. Dopoledne jsme vyrazili autobusy za město, kde jsme se (roztřízeni do kategorií podle obtížnosti) vydali na výlet. Záhy jsme došli k jezeru.

(pro více fotek mrkněte na fotky na rajčeťi)

 Bohužel, výletu se účastnilo asi 100 lidí, takže jsme si neužili intimní chvíle s přírodou. Šlapali jsme lesní cestou. Celkový ráz krajiny jiný. Hodně jezer, stromy se zdály být nižší. Vše více porostlé mechem. Zvláštní barvy. Došli jsme na vrcholek (přibližně 500 m. n. m.), kde jsme si dali oběd. Odtamtud byl vidět Trondheim.

Byli jsme poučeni, abychom se v jezerech nekoupali a že je v nich pitná voda. Vyzvali nás, že si z nich můžeme doplnit naše lahve. Výšlap s tak velkou skupinou lidí byl hodně únavný, protože jsme museli pořád na něco (někoho?) čekat. A taky jsme dělali zbytečně mnoho přestávek. Celkem jsme na nohách strávili 5 hodin. Na konci nás čekala odměna v podobě jezera, ve kterém je koupání povoleno. Bylo teplo a svítilo slunce, tak jsme s radostí naběhli do jezera. A nebylo ani moc studené:). Pláž byla obsazena mnoha domorodci. Bylo to příjemné zakončení výletu.

Z koupání jsme (se Štěpánem) spěchali na tramvaj, která nás dovezla zpátky do centra. Za jízdenku jsme zaplatili 30 norských korun (tedy asi 95 českých korun) - běžná jízdenka pro MHD v Trondheimu. V samém nedočkání jsme vysedli na konečné stanici. Spěchali jsme totiž na další barbecue party, tentokrát organizované informatickou komunitou. Tam jsme seděli na trávě v parku s nory a norkami, povídali, jedli (opět hamburgery, a to prosím výborné). Pilo se pivo (přibližně 20 norských korun za plechovku - 66 českých korun - alkohol je zde vysoce zdaněn). Následovala procházka neznámými ulicemi směrem ke studentské vesničce.

Na konec ještě nakousnu ceny; podle textu výše se dá uhodnout, že je draho. Říkají tady, že jsou možná nejdražší zemí na světě. Něco na tom bude. Běžné potraviny (a další spotřební zboží) jsou třikrát dražší, než u nás. Vtipné na tom je to, že čísla na cenovkách jsou stejné. Jenže 1 norská koruna stojí asi 3.2 českých korun. A s alkoholem jsou tady na tom ještě hůř. Cena piva v obchodě byla zmíněna (20NOK/66CZK), v hospodě se však za pivo zaplatí běžně 60NOK/190CZK! Nápoje s větším množstvím alkoholu (>5%) jsou zdaněny ještě víc a tak není problém zaplatit 600NOK za litr vodky. Ani to raději nebudu přepočítávat.

Příště: pátek - výlet kolem fjordu a večerní informatická párty (pasování prváků), horší počasí (!)... ale ne o moc.

No a pro nepozorné, tu jsou fotky: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/vylety/#

Letadlo a první dny - saturace událostmi

Odlétali jsme 18:30 z Prahy do Frankfurtu. To už jsme měli zpoždění 25 minut a začínali jsme se bát, jak budeme stíhat další spoje. Na tento let nám totiž navazoval let z Frankfurtu do Osla. Během tohoto letu jsme zažili krásný západ slunce. Byli jsme na něj dokonce upozorněni personálem letadla (poměrně nesrozumitelnou angličtinou).

Náš nepřekonatelný hlad v Oslu (téměř půlnoc) jsme se snažili ukojit nejlevnějšími sušenkami - stály 22 norských korun, tedy něco přes 66 českých korun. Byly moc dobré, ale kdo ví, jakou to má vypovídající hodnotu (když jsme měli takový hlad). Taky jsme si tím zpříjemnili čekání na další vlak. Nedokonalost dokumentující fotky vypovídá o tom, jak moc jsme se chtěli věnovat focení a jak moc jídlu.

Svého posledního letu (kdo by čekal, že se do Norska poletí na třikrát?) jsme se nakonec dočkali. Létání nás už moc nebavilo a já jsem si užil jen vzlet a přistání. Během letu jsem byl v polospánkovém transu. Asi jsem ještě nezmínil toho člověka na fotce výše; to je můj kamarád ze školy, Štěpán, který byl společně se mnou (nezávisle!) vybrán jako jeden ze dvou studentů, které naše univerzita vyslala do Trondheimu.




Do Trondheimu jsme doletěli v pondělí 16.08.2010, 0:35. Tam jsme zjistili, že první autobus do města (30 kilometrů od letiště) jede v sedm hodin. Měli jsme 6 hodin volného času, nic na práci, unaveni z letů. Na letišti bylo mrtvo, celkem jsem napočítal 6 lidí i snáma. Byla taky docela zima, takže jsem hned vyměnil kraťasy za kalhoty a vytáhl jsem svoji teplou mikinu. No a protože spánek je důležitá věc, zalehli jsme kde se dalo a "spali" jsme. Budila mě zima a nebyla to žádná sranda, ale přece jen jsem tak 3 hodiny naspal.

 Ráno jsme se vskutku dostali do města (70 norských korun za autobus). Bylo krásné počasí, modrá obloha. Město moc pěkné, krásné domy, čisto. Lidé vzhledem poněkud jiní, k povaze se časem dostaneme.

Ze zastávky, kde nás autobus vyložil, jsme šli rovnou
na začátek orientačního programu, tedy se zavazadly. Tam jsme se potkali s dalšími osmi sty (800!) zahraničními studenty. Nahnali nás do jedné velké posluchárny, kde promluvil rektor univerzity a kde byl taky připravený další zábavně-kulturní program. Užili jsme si hudbu, a hranou "scénu", kde nám dva pánové představovali Norsko.

Další den (úterý, 17.8.2010) jsme se ráno vydali na imatrikulaci. Čekali jsme něco na styl naší imatrikulace v Brně. Ale byli jsme velice mile překvapeni. Všichni se setkali na obrovském trávníku před hlavní budovou univerzity. A zažili jsme krásný a bohatý program. Rektor mluvil Norsky, ale na digitální tabuli běžel souběžně anglický překlad. Rétoricky a obsahově zvládnutý projev. Nebyl příliš dlouhý a tak další zábava na sebe nenechala dlouho čekat. Kapela Pelbo nám zahrála svůj živý song Hey People (YouTube).


Sešli se tady všichni noví studenti. Trávník před hlavní budovou univerzity (ano, ta s věžičkama na obrázku vpravo) byl plný. Organizace dokonalá. Skvělý zvukový systém, takže hudba zněla skvěle. Vše dobře připraveno. Tohle se nedá srovnávat s imatrikulací v Brně. Tam nás v oblecích nahnali do auly Právnické fakulty, kde jsme museli vyslechnout několik (né přímo nudných) proslovů a pak postupně (a zdlouhavě!) procházet před děkanem a slibovat... něco. Kdo ví co. Stačilo říct "slibuji":).

Později téhož dne pro nás byla nachystaná grilovací párty. Všichni mezinárodní studenti se sešli u "mezinárodního domu". V plánovanou hodinu začali vydávat. Dostali jsme hamburgery, párky v rohlíku (či ve zvláštní bramborové placce), lososa (!!!). Výborné! Pokud je hezky, norové si umí užívat barbecue.

Odpoledne jsme byli seznámeni s "informatickou" komunitou a navečer pozváni na párty. Je to super, když je hezky a člověk sedí venku v deset večer. Stále na slunci.

Před odletem - poslední střepy českého štěstí

Je asi týden do odletu do Norska a užívám si poslední dny jak jen můžu. Je třeba zařídit poslední záležitosti; nakoupit co nemám, zařídit pojištění, nechat si zkontrolovat zuby (v Norsku je zubař drahý).

Není nad parádní procházku večerním okolím Rožnova. Pokud se k tomu připojí ještě někdo příjemný, není co řešit.
Další den jsme si vyšli na Radhošť - opět krásná procházka. Po cestě rostly borůvky a bylo teplo.

Večer nás čekala "lajna" - plochý popruh natažený mezi dvěma stromy, po kterém se chodí. Charles to docela zvládá. K tomu patří i pivo z Poličky a pohoda v parku.

Následovala rozlučka doma; jídlo, kytary a zpěv. Dali jsme si nějaké vypalovačky od Beatles a rozloučili se.

Další den se jelo do Brna. Tam jsme spáchali nějaké večerní lezení (ze kterého nějaké fotky snad jsou, ale ne u mě). Další ráno do Prahy. Tam jsme si užili poslední den a půl a v neděli (15.8.2010) jsme se vydali na letiště. Proběhlo poslední loučení, kontrola věcí, nervozita, poslední telefonáty. Pak odložení odletu letadla o 15 minut a další telefonáty a další SMS. Poslední, nemám totiž (zatím) roaming.

No a potom se nám to konečně podařilo, odlepili jsme se od země a vyrazili vstříc všem dobrodružstvím. A taky se strachem, jestli naše zavazadla dorazí na stejné místo jako my :).

V dalším zápise více o cestě a prvních dnech! Pokud vás budou zajímat všechny fotky, jsou k dispozici: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/

O co tady jde

Pro ty, kteří nevědí o co jde: v rámci svých studijí na Fakultě Informatiky na Masarykově univerzitě jsem se dostal na studijní pobyt do krásného města Trondheim v Norsku. Znamená to, že budu trávit jeden celý semestr (16.8.2010-21.12.2010) v Norsku.


Vis større kart

Hlavním faktem je to, že na tento pobyt dostanu finanční podporu z programu Erasmus - mohl bych tady studovat i na vlastní noze, ale nebylo by možné to finančně zvládnout.

No a konečně proč píšu tenhle blog? Abyste si vy, rodina, známí, přátelé mohli přečíst jak se mám a abych nikomu nemusel svoje zážitky nutit. Tak si prostě můžete občas otevřít tenhle blog a podívat se, jak na tom jsem.

Co sem budu psát? No co mě napadne! Budou taky k dispozici fotky. Myslím, že je na co se těšit.

První zážitky se objeví záhy!

Pepa