Sobota - poznávací výlet autobusem

Ráno jsem si trochu přispal. Pak jsem se musel rychle vzbudit a všechno se zase roztočilo. Spěchal jsem do kampusu, abych napsal zápis do blogu (zkratka z web log), odpověděl na poštu, zjistil důležité informace - kdy a kde začínají přednášky, co vše je ještě potřeba zařídit. Taky jsem prohlížel a nahrával nové fotky. Potkal jsem se tady se Štěpánem. Zanedlouho jsme museli spěchat zpět ke kolejím, kde jsme na parkovišti spolu s dalšími desítkami (či snad sty?) studentů čekali na autobusy. Do prvních pěti jsme se nevlezli, ale byli jsme ujištěni, že přijedou další. Ano, řekněme tedy s dalšími "sty studentů". Když jsme se zálohy nakonec dočkali, byl jsem překvapen, že jsme přesně obsadili všechna místa do jednoho. Nikdo nestál, žádné sedačky nebyly prázdné. Náhoda?

Pouze ilustrativní foto:) (je z neděle).

V autobuse na nás čekala průvodkyně v červeném kroji. Barvy jsou tady vůbec zvláštní. Byli jsme seznámeni s faktem, že bílá barva (domu) bývala výsadou bohatých. Chudí měli domy naopak natřené červeně. To bylo prý následkem toho, že je zde mnoho železa v půdě. Na jednom místě mezi kolejí a kampusem je vidět výtok pramínku a půda je kolem zbarvená do červena. Každopádně průvodkyně na nás sypala tuny informací o budovách, historii, lidech. Dost mě to unavilo a tak jsem ocenil zastávku na místě s pěkným výhledem na Trondheim a fjord (to je ta mořská zátoka ;)). Ani déšť mi požitek nepřekazil.

Autobus nás vyklopil u "Trøndelag Folkemuseum". My bychom to nazvali skanzen. Jednalo se o otevřené prostranství se starými budovami, přestěhovaných z různých okolních městeček, vesnic, ale i z centra Trondheimu. Budovy byly uspořádané do shluků a u každého hloučku na nás čekala průvodkyně s připraveným projevem. Dozvěděli jsme se tak spoustu zajímavých a spíše překvapivých faktů. Svatba u bohatých lidí prý trvala až týden. Dům měli vyzdobený lépe než kostel - viz fotka. Viděli jsme místnost věnovanou lyžování, zubařovu ordinaci, ale taky zvláštní a nezvyklé domky.

Kostely (viděli jsme dva) byly jednoduché, temné, strašidelné. Ve středověkém se kázalo latinsky, v zimě v něm mrzlo a lidi stáli namačkaní na sebe. Novější, protestantský měl nepohodlné lavice a mše prý mohly trvat až 6 hodin, a tak mezi lavicemi chodil hlídač a do spících šťouchal holí. Taky si, prosím, povšimněte trávy na střechách - k tomu však zatím více říct nemůžu. Budu to muset od domorodců zjistit.

Na rozdíl od ostatních jsme šli od skanzenu zpět pěšky. Rádi chodíme. Připojil se k nám další čech. Nevím, jestli je přitahujeme, ale už jsme jich tady pár potkali. Nevyhledáváme, ale nebráníme se. Stejně se většinou bavíme anglicky. K tomu jsme taky byli vyzváni děkanem na začátku orientačního týdne. Říkal, že to usnadňuje ostatním vložit se do diskuze, a že jsme sem nejspíš přijeli, abychom potkali i cizí lidi. A má rozhodně pravdu. Doteď jsem se bavil s nory, řeky, němci, švýcary, islanďanem, rakušáky, skotem, španěli, američankou, srby, australanem. Nejmenovaní prominou. V centru jsme na moment navštívili McDonald's - ze zvědavosti - a dali si cheeseburger za 10NOK. Zdá se, že fastfood je jedna z levných možností stravování. Ale počkejte, o tom ještě něco napíšu. Večer jsem zase zasedl k PC a dopsal jsem blog, zpracoval nové fotky, komunikoval s milovanými:). A těšil se na další zážitky.

Neděle: malý pěší výlet (tentokrát už samostatný) a sport odpoledne a večer


Odpovídající album fotek: foto na rajčeti