Pátek - konečně déšť

Do pátku bylo naprosto krásně. Svítilo slunce a bylo teplo. Norové nás varovali, že si nemáme zvykat, neboť se počasí určitě zhorší. Když mluvili o současném počasí, použili slovo extraordinary. Jejich nejhorší scénáře se v pátek nepotvrdily, ale konečně jsme viděli déšť. A potom zase slunce. A zase déšť. Stavy počasí se střídaly velice rychle. Z kolejního městečka nás autobusy dovezly k začátku našeho výletu - procházky kolem fjordu. Opět jsme šli v několika stech lidech - naštěstí už ne s tolika přestávkami.

Celkem jsme našlapali asi jen 5 kilometrů, než jsme se dostali zpět k městu. Jak jsem zmínil, déšť střídalo slunce a už jen intenzita samotného deště se měnila po minutách. Konečně jsem ale použil svoji novou membránovou bundu. Ano, bude se hodit. Na konci výletu nás čekala přestávka na oběd. A některé z nás taky odměna v podobě malého lehkého lezení.

Večer mi zbylo trochu volného času. Masivní uvítací párty jsem se účastnit nešel a tak jsem měl chvíli času na sebe. Obul jsem tenisky a šel jsem běžmo prozkoumat okolí. Hodně lidí tu o sebe dbá a na ulici člověk potká hodně kondičních běžců. Nakonec jsem ještě vyrazil ven s fotoaparátem - učit se a testovat.

No a protože nezaměstnaná mysl začne bloudit různými směry, popadl mě i trochu smutek. Zavzpomínal jsem na "poslední střepy českého štěstí". A zvlášť na jednu osobu - Petru. S ní jsem před odletem zažil krásný týden a bylo velice těžké odletět. Posílám tisíce pozdravů! Chybíš mi! *KISS*

Vzpomínková fotka z Beskyd - Radhošť

Příště: odpočinková sobota, vyhlídkový výlet autobusem a pár fotek lidového muzea. A ano, opět trochu pršelo.