Letadlo a první dny - saturace událostmi

Odlétali jsme 18:30 z Prahy do Frankfurtu. To už jsme měli zpoždění 25 minut a začínali jsme se bát, jak budeme stíhat další spoje. Na tento let nám totiž navazoval let z Frankfurtu do Osla. Během tohoto letu jsme zažili krásný západ slunce. Byli jsme na něj dokonce upozorněni personálem letadla (poměrně nesrozumitelnou angličtinou).

Náš nepřekonatelný hlad v Oslu (téměř půlnoc) jsme se snažili ukojit nejlevnějšími sušenkami - stály 22 norských korun, tedy něco přes 66 českých korun. Byly moc dobré, ale kdo ví, jakou to má vypovídající hodnotu (když jsme měli takový hlad). Taky jsme si tím zpříjemnili čekání na další vlak. Nedokonalost dokumentující fotky vypovídá o tom, jak moc jsme se chtěli věnovat focení a jak moc jídlu.

Svého posledního letu (kdo by čekal, že se do Norska poletí na třikrát?) jsme se nakonec dočkali. Létání nás už moc nebavilo a já jsem si užil jen vzlet a přistání. Během letu jsem byl v polospánkovém transu. Asi jsem ještě nezmínil toho člověka na fotce výše; to je můj kamarád ze školy, Štěpán, který byl společně se mnou (nezávisle!) vybrán jako jeden ze dvou studentů, které naše univerzita vyslala do Trondheimu.




Do Trondheimu jsme doletěli v pondělí 16.08.2010, 0:35. Tam jsme zjistili, že první autobus do města (30 kilometrů od letiště) jede v sedm hodin. Měli jsme 6 hodin volného času, nic na práci, unaveni z letů. Na letišti bylo mrtvo, celkem jsem napočítal 6 lidí i snáma. Byla taky docela zima, takže jsem hned vyměnil kraťasy za kalhoty a vytáhl jsem svoji teplou mikinu. No a protože spánek je důležitá věc, zalehli jsme kde se dalo a "spali" jsme. Budila mě zima a nebyla to žádná sranda, ale přece jen jsem tak 3 hodiny naspal.

 Ráno jsme se vskutku dostali do města (70 norských korun za autobus). Bylo krásné počasí, modrá obloha. Město moc pěkné, krásné domy, čisto. Lidé vzhledem poněkud jiní, k povaze se časem dostaneme.

Ze zastávky, kde nás autobus vyložil, jsme šli rovnou
na začátek orientačního programu, tedy se zavazadly. Tam jsme se potkali s dalšími osmi sty (800!) zahraničními studenty. Nahnali nás do jedné velké posluchárny, kde promluvil rektor univerzity a kde byl taky připravený další zábavně-kulturní program. Užili jsme si hudbu, a hranou "scénu", kde nám dva pánové představovali Norsko.

Další den (úterý, 17.8.2010) jsme se ráno vydali na imatrikulaci. Čekali jsme něco na styl naší imatrikulace v Brně. Ale byli jsme velice mile překvapeni. Všichni se setkali na obrovském trávníku před hlavní budovou univerzity. A zažili jsme krásný a bohatý program. Rektor mluvil Norsky, ale na digitální tabuli běžel souběžně anglický překlad. Rétoricky a obsahově zvládnutý projev. Nebyl příliš dlouhý a tak další zábava na sebe nenechala dlouho čekat. Kapela Pelbo nám zahrála svůj živý song Hey People (YouTube).


Sešli se tady všichni noví studenti. Trávník před hlavní budovou univerzity (ano, ta s věžičkama na obrázku vpravo) byl plný. Organizace dokonalá. Skvělý zvukový systém, takže hudba zněla skvěle. Vše dobře připraveno. Tohle se nedá srovnávat s imatrikulací v Brně. Tam nás v oblecích nahnali do auly Právnické fakulty, kde jsme museli vyslechnout několik (né přímo nudných) proslovů a pak postupně (a zdlouhavě!) procházet před děkanem a slibovat... něco. Kdo ví co. Stačilo říct "slibuji":).

Později téhož dne pro nás byla nachystaná grilovací párty. Všichni mezinárodní studenti se sešli u "mezinárodního domu". V plánovanou hodinu začali vydávat. Dostali jsme hamburgery, párky v rohlíku (či ve zvláštní bramborové placce), lososa (!!!). Výborné! Pokud je hezky, norové si umí užívat barbecue.

Odpoledne jsme byli seznámeni s "informatickou" komunitou a navečer pozváni na párty. Je to super, když je hezky a člověk sedí venku v deset večer. Stále na slunci.